Nájemci jste sdělili nové číslo účtu, kam má nájemné posílat… ale on stále posílá peníze na ten starý. Má tedy vůbec zaplaceno?
Nebo: Nájemce ve smlouvě uvedl číslo svého účtu A. Nyní mu máte posílat přeplatek za služby a ústně vám sdělí, abyste peníze poslali na jeho účet B. Neuděláte chybu, když přeplatek pošlete na účet B?
Nebo: Napíšete do smlouvy omylem špatné číslo účtu, nájemce na něj posílá peníze, a přestože jste jako pronajímatel žádné peníze nedostali, nájemce tvrdí, že má zaplaceno. Kdo má pravdu?
– K řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě.
– Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem (tedy dle následujících pravidel).
– Peněžitý dluh plní nájemce v místě bydliště nebo sídla pronajímatele.
– Má-li být plněno u pronajímatele a změnil-li pronajímatel po uzavření smlouvy své bydliště nebo sídlo, nese pronajímatel zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, které tím nájemci vzniknou.
– Pokud nájemce plní svůj peněžitý dluh prostřednictvím banky, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet pronajímatele.
– Pokud nájemce platí poštovním poukazem, je dluh splněn (a) připsáním peněžní částky na bankovní účet pronajímatele, je-li dluh plněn na účet, nebo (b) vyplacením peněžní částky pronajímateli v hotovosti.
Z výše uvedeného tedy vyplývá následující:
Pokud nájemní smlouva stanoví, že je nájemné splatné na specifikovaný účet pronajímatele, pak tento účet se stává také „místem plnění“.
Nájemce je povinen zaplatit nájemné tak, aby peníze byly připsány právě na tento účet. A to nejpozději v den, kdy je nájemné splatné. (Smlouva ale může toto pravidlo změnit ve prospěch nájemce a stanovit např., že nájemné se považuje za zaplacené již okamžikem odepsání z účtu nájemce.)
Co když nájemce posílá peníze na jiný váš účet? (Třeba proto, že si kdysi nastavil trvalý příkaz na váš původní účet a přestože vám v dodatku smlouvy podepsal, že bude platit na váš nový účet, stále posílá nájemné na ten původní.)
Striktní výklad „místa plnění“ říká, že nezaplatí-li dlužník právě na stanovený účet, svůj závazek nesplnil.
Jak ale stanovil Nejvyšší soud (sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, ze dne 16. 1. 2013), sjednají-li si strany, že dlužník bude plnit ve prospěch v dohodě označeného účtu věřitele, lze tuto dohodu považovat za určení místa plnění.
„Poukáže-li následně dlužník peněžité plnění na jiný účet věřitele vedený jinou bankou, neplní ve sjednaném místě. Nicméně jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek (neplyne-li z uzavřené smlouvy něco jiného) dnem připsání poukázané částky na účet věřitele.“
Specifikované číslo účtu jako místo plnění má ale stále svůj význam a pokud kterákoliv strana požádá, aby druhá strana poslala peníze na jiné číslo účtu, odesílatel by se měl vždy jistit tím, že si takový pokyn vyžádá písemně. Teprve tím získá jistotu, že druhá strana nebude pokyn zapírat a vyžadovat plnění na „správný“ účet.
Protože jsem nedávno viděl také případ, kdy pronajímatel uvedl do smlouvy zcela špatné číslo účtu (způsobené nepozorným kopírovaním nájemní smlouvy stažené odněkud z internetu), musíme si říct také následující nepříjemnou pravdu:
Pokud pronajímatel uvede ve smlouvě omylem špatné číslo účtu a nájemce platí na tento účet, nájemce svůj závazek zaplatit nájemné odesláním příslušné částky na tento účet splnil.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (sp.zn. 28 Cdo 4264/2009, ze dne 13.7.2010) platí, že „nelze přičítat k tíži žalovaného dlužníka, pokud na účet uvedený v žalobě plní, aniž by si před platbou ověřoval, zda účet skutečně náleží věřiteli.“
Ustanovení § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách navíc přímo vylučuje, aby banka sdělovala nájemci, zda je pronajímatel vlastníkem uvedeného účtu či nikoliv (sdělit kontakt může jen v případě chybné dispozice s vlastním účtem). Pokud tedy nájemce nemá možnost si ověřit správnost údajů poskytnutých pronajímatelem, je absurdní po něm takové jednání požadovat, nebo mu klást k tíži, že tak nejednal.
Nájemce tedy nemá možnost, jak si ověřit, zda účet patří pronajímateli či nikoliv. A jelikož mu smlouva nařizuje platit právě na uvedený účet, zasláním příslušné částky na tento účet svůj závazek splní.
Odesílatel peněz (nájemce) pak sice může žádat prostřednictvím své banky o ztožnění vlastníka takového účtu a požádat o jejich vrácení a následně je poslat pronajímateli, sami ale tušíte, jak dlouho to bude trvat a jaká je pravděpodobnost úspěchu…
Pavel Řehulka
www.JakPronajimatByty.cz